Slovak magazine Music Life (Slovakia)
O Listen! Uroš Krek & Else Marie Pade
Danish National Vocal Ensemble, M. Batič
OUR Recordings 2024
I see it as a challenge to release an album featuring lesser-known music that steps out of the safe zone of soothing diatonic harmonies with which contemporary choral composition is oversaturated.
The Slovenian composer Uroš Krek (1922–2008) drew sonic, emotional, and textual inspiration from folklore as well as from the poetry of his contemporaries. The colorfulness of language is essential for Krek. On this album, he is represented by the cycle Three Autumn Songs from 1991, in which he sets to music the autumnally reconciled English poems of J. G. Brown, through which Krek responds to the Slovenian Ten-Day War. The song Vöra bije (The Clock Ticks) is a touching setting of a Slovenian folk text about the parting of lovers.
The Latin choral works Psalm 42 and Vester, Camenae (after Horace) demonstrate the composer’s mastery of that “dead” language, which inspired him to create music that is both dramatic and temperamental, as well as tender and lyrical. The philosophically profound poem Samotno ugibanje (Lonely Meditation) by Slovenian poet Jože Udovič appears in what is likely the album’s most emotionally powerful work. Krek convincingly shows that an a cappella choir can be a bearer of the deepest messages and emotions. He does not strive to please the listener, but rather to draw them into the musical process, whether through dense polyphony, massive multi-voiced chords and clusters, or the purity of a single melodic line.
The Danish pioneer of electroacoustic music Else Marie Pade (1924–2016) is closely connected with Danish Radio and its sound laboratory. Only recently has attention begun to turn to her small body of instrumental and vocal works. The piece Korsatser presented on this album is a choral arrangement of three songs from 1951–1955, originally written for voice and piano. In John Høybye’s 2009 arrangement, besides mixed choir there was also an electroacoustic track composed earlier by Pade herself. On this album, however, a revised version without that track is recorded.
The song Völo-spa hoc est from 1956 is her only original composition for women’s choir, inspired by Gregorian chant and the music of medieval composer Hildegard of Bingen. The setting of a Latin translation of an Icelandic poem about the prophecy of the end of the world appears simpler next to Krek’s more complex music, yet it loses none of its impact.
The central work of the album is the twenty-minute “tape essay” Maria (1980) for coloratura soprano, bass-baritone, reciting choir, seven trombones, and electronics. The connection of sacred subject matter with electronically processed sound may seem surprising. I perceive a certain paradox in the treatment of the complex electroacoustic layer, based on the sounds of a prepared piano and synthetic bell tones, which accompany a predominantly traditional vocal line (stepwise motion, chordal arpeggiation), yet the soprano part is virtuosic (reaching even up to F♯6). The bass-baritone always appears solo in quasi-choral preludes of Credo fragments, which are then repeated by an electronically processed reciting choir. The trombones sound only in the seventh section, Judicare, replacing the electronics in the accompaniment. The formal structure, soprano, bass-baritone, choir, repeats in each section, which may seem monotonous at first, but gradually heightens the tension.
I regard the album by the Danish National Vocal Ensemble, conducted by Martina Batič, as enriching and thought-provoking. In Maria, soprano Anna Miilmann excels, her intonation is flawless and her clear voice seems to descend straight from the heavens. The ensemble’s vocal balance may not be as compact as I would wish; occasional sharp sibilants can be slightly distracting, and the brighter tone is a matter of taste. On the other hand, the ensemble handles the extremely demanding repertoire, especially Krek, with brilliance, leaving a powerful impression. Jan Dušek,

O Listen!
Uroš Krek
& Else Marie Pade
Danish National Vocal
Ensemble, M. Batič
OUR Recordings 2024
Vnímám jako výzvu vydat album s méně známou hudbou vystupující z bezpečné zóny chlácholivých diatonických souzvuků, jichž je sborová tvorba současnosti přesycena.
Slovinec Uroš Krek (1922– 2008) čerpal zvukově, emocionálně i textově inspiraci z folkloru, stejně jako z poezie vrstevníků. Barevnost jazyka je pro Kreka určující. Na tomto albu je zastoupen cyklem Three Autumn Songs z roku 1991, v němž působivě zhudebňuje podzimně smířlivé anglické básně J. G. Browna, kterými Krek reaguje na slovinskou Desetidenní válku. Píseň Vöra bije (Hodiny tikají) je dojemným zhudebněním textu slovinské lidové písně o rozchodu milenců. Latinské sbory Žalm 42 a Vester, Camenae (Horatius) dokládají autorovo ovládnutí tohoto mrtvého jazyka, inspirujícího ho k hudbě dramatické a temperamentní, stejně jako líbezné a lyrické. Filozoficky hluboká báseň Samotno ugibanje (Osamělé přemítání) slovinského básníka Jože Udoviče se objevuje v patrně emocionálně nejsilnějším díle alba. Krek nás s úspěchem přesvědčuje, že a cappella sbor může být nositelem nejhlubších sdělení a emocí. Nesnaží se posluchači zalíbit, ale vtáhnout ho do hudebního dění – ať už hutnou polyfonií, mohutnými vícehlasými akordy či klastry nebo čistotou jednohlasu.

Original Slovakian Text:

Dánská pionýrka elektroakustické hudby Else Marie Pade (1924–2016) je spjata s Dánským rozhlasem a jeho zvukovou laboratoří. Teprve nedávno se začala pozornost upínat i k její nepočetné tvorbě instrumentální a vokální. Na albu uvedené dílo Korsatser je sborovou úpravou tří písní z let 1951–1955 původně určených zpěvu a klavíru. V úpravě Johna Hoybye z r. 2009 kromě smíšeného sboru zaznívala i elektroakustická stopa komponovaná ještě autorkou amotnou. Na tomto albu je však zachycena revidovaná verze bez této stopy. Píseň Völo-spa hoc est z roku 1956 je její jedinou původní skladbou pro ženský sbor inspirovanou gregoriánským chorálem a hudbou středověké skladatelky Hildegardy z Bingenu. Zhudebnění latinského překladu islandské básně o proroctví konce světa se jeví vedle complexnější Krekovy hudby jednodušeji, avšak nepozbývá na působivosti.
Stěžejním dílem alba je dvacetiminutová „tape essay“ Maria z roku 1980 pro koloraturní soprán, basbaryton, recitační sbor, sedm pozounů a elektroniku. Spojení duchovní tematiky s electronicky zpracovaným zvukem se může jevit překvapivě. Určitý paradox vnímám v pojetí komplexní elektroakustické stopy vycházející ze zvuků preparovaného klavíru a syntetických zvonových zvuků, které slyšíme jako doprovod pěvecky vesměs tradičně (stupňovité postupy, akordické rozklady), avšak virtuosně (dotkne se i fis3) pojatého partu sopránu. Basbaryton vystupuje vždy sólo v quasi- chorálních předzpěvech fragmentů Creda, následně opakovaných elektronicky zpracovávaným recitačním sborem. Pozouny se ozvou jen v sedmé části Judicare nahrazujíce v doprovodu elektroniku. Formální struktura se v každé části opakuje: soprán, basbaryton a sbor, což po několika částech může působit stereotypně, avšak postupně se tím napětí vlastně stupňuje.
Album Dánského národního komorního ansámblu za řízení Martiny Batič považuji za obohacující a podnětné.
Ve skladbě Maria exceluje sopranistka Anna Miilmann, jejíž intonačně bezchybný a průzračný hlas jako by doslova sestupoval z nebes. Hlasová vyrovnanost ansámblu možná není natolik kompaktní, jak bych si přál, občasné ostřejší sykavky mohou také lehce rušit a světlejší barva je otázkou vkusu. Na straně druhé extrémně náročný repertoár – především Krek – zvládli bravurně, což zanechává silný dojem. JAN DUŠEK